V roce 1939 byly z veřejných knihoven odstraněny knihy s tendencí komunistickou a také nacionálně-socialistickou. Ze školních knihoven navíc knihy pojednávající o Dr. E. Benešovi, o legiích, o 28. říjnu, o Srbech Lužických, spisy Dr. E. Beneše aj., které by odporovaly změněným poměrům, z učebnic byly též odstraněny obrazy Dr. E. Beneše, zalepovány články o legiích, bojích za samostatnost a vůbec každá zmínka o samostatnosti. Ihned po válce bylo knihovně vráceno 16 knih, zabavených během okupace četnictvem. Knihy, které po dobu války uschoval předseda knihovní rady František Hapala, našly v knihovně opět své původní místo.

    Po osvobození vlasti se knihovny staly opět nejdůležitějším místem pro osvětovou péči, příslušní političtí činitelé se snažili o to, aby knihovny měly dostatek prostředků pro mimoškolní výchovu a vzdělání občanstva. Koncem roku 1946 čítala obecní knihovna 444 svazků, v roce 1950 již 781 svazků, knihovnu navštěvovalo 63 čtenářů. V 50. letech začaly být i knihovny ovlivňovány novou politickou situací, mládeži se doporučovaly číst následující knihy: Reportáž psaná na oprátce, Siréna, Zpěvy páteční, Mladá garda, Jak se kalila ocel, Příběh opravdového člověka apod., mnoho knih bylo také vyřazeno nejen pro opotřebení, ale především pro vadný obsah. Knihy, po kterých čtenáři toužili, nebyly vůbec k dispozici.

    Pro roce 1989 se svoboda promítla i do života místní knihovny. Během posledních 15 let změnila knihovna své působiště. Dlouhá léta byla umístěna v č.p. 19, později se přestěhovala do budovy mateřské školy. Po zrušení Okresní knihovny byl k 1. 7. 2000 majetek převeden na obec, která se stala jejím zřizovatelem. V roce 2006 našla knihovna nové místo v suterénu kulturního domu. Zde mají čtenáři k dispozici také veřejný internet, který byl pořízen v rámci projektu „Internetizace knihoven“.